Překvapení,povídka,část čtvrtá.

26. září 2011 v 21:45 | Miška |  Writing
Sabina vypráví:
Brouzdala jsem městem a přemýšlela,co budu celou noc dělat.Kochala jsem se pohledem na rozsvícenou Prahu,když v tom do mě někdo narazil a já spadla na zem.
,,Jeh promiň,já jsem nechtěl!'' omlouval se mi mladík.
Byl celý červený a pohled na něj byl až legrační.
,,To je v pohodě,mám se dívat před sebe'' odvětila jsem.
,,Slečno,ale my se známe!'' zasmál se.
Přemýšlela jsem a začala si uvědomovat,že rysy jeho dokonalé tváře opravdu od někudy znám.Zahanbeně jsem se na něj podívala,protože jsem nemohla rozluštit skupinu lidí,do které bych ho zařadila.
,,Chodíme spolu na přednášky v matematice'' napověděl mi.
,,Jo!Já jsem věděla,že tě odněkud znám''začervenala jsem se.
,,No nemůžu tě tady nechat samotnou,takhle pozdě v noci.Nezajdeme na večeři,Sabi?''usmál se.A já nechápala jak si může z tolika lidí zapamatovat zrovna moje jméno.
Přikývla jsem,,To by bylo skvělé,dneska jsem ještě nejedla..ehm?..''
,,Lukáši'' zasmál se.
Zavedl mě restaurace,kde panovala příjemná atmosféra.Pomohl mi z lehkého kabátku a posadil ke stolu.
,,Upřímně jsem strašně rád,že jsem tě potkal.Chtěl jsem tě víc poznat.'' podíval se a vykouzlil mi úsměv na tváři.
Neříkala jsem nic,jen se začervenala.Objednal nám zatím růžové a poprosil o menu.Nějak mě ten hlad přešel a tak jsem zůstala jen u toho vína.
Po hodince jsme vyšli z restaurace.Ovál mě letní větřík.Konečně jsem pocítila prázdniny.Ani jednomu se nechtělo spát,a proto jsme zvolili noční procházku Prahou.Strašně dobře se mi s ním povídalo,absolutně se mi nechtěl domů.Navíc jsem těm dvou chtěla dopřát po dlouhé době soukromí.A tak jsem vymýšlela pořád nová témata.
Lukáš vypráví:
Byla tak nádherná,její kaštanově hnědé vlasy jí vlály pokaždé,co jen malinko zafoukal větřík.Cítil jsem vanilku.Chodil jsem co nejblíže a nemohl se vynadívat toho nádherného stvoření.Nechápal jsem,proč jsem ji neoslovil už dávno.Vůbec se mi od ní nechtělo.
,,Sabi,spěcháš někam?''
,,Ne vůbec ne,pročpak?''
,,Já jen…no…strašně dobře se mi s tebou povídá a vůbec se mi od tebe nechce.''
Tak nádherně se usmála a řekla:,,to je dobře,protože mám dneska hodně času''..podívala se na hodinky a dodala,,mám celý tři hodiny,minimálně'' nadzvedla obočí.
Nebyl jsem si úplně jistý,co tím chtěla říct,ale dál jsem to neřešil.Povídali jsme si dál….. když jsem se po chvíli podíval na hodinky,zjistil jsem,že se nám ten čas pěkně krátí.Už byly 2:06 a nám zbývala sotva hodinka.
,,Sabi kde bydlíš?Půjde tě pak doprovodit.''
,,Na Pařížské,kousek od staromáku,ale já nespěchám.''usmála se.
,,Tak když teď vyjdeme,mohli by jsme to pomalinku stihnout.mrkl jsem na ni.
,,Ty si šašek,ty mě doprovodíš až domů?''
,,No jasně že jo,jestli chceš tak tě tam i donesu''
Neodolala jsem a když jsem ji v tom parku viděl stát na té lavičce,přiskočil jsem k ní a dal si ji na záda.Prošli jsme tak půlku Prahy.Jestli nás někdo viděl,nevím co si o nás mohl myslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | Web | 28. září 2011 v 15:25 | Reagovat

:-D Krásné :-D Taky bych mohla napsat pokračování, ale nějak nemám nápady XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama